Jako studenty strojírenského oboru nám na průmyslové škole jako základní věc vtloukli do hlavy, že nejsou kolem nás věci ze železa, ale z oceli. Železo je chemický prvek, který v jeho čisté formě pomáhá našemu organismu roznášet kyslík, ale co se týká strojírenských výrobků, je to vždy směs železa, uhlíku a mnoha dalších přísad, které ovlivňují výsledné vlastnosti oceli, jako je pevnost, ale i odolnost proti korozi apod.

Říct na průmyslovce, že jste byli na rozhledně, kde byly železné schody, tak jste okamžitě letěli s pětkou do žákovské. Ocelové profily, plechy, ale i drobné součástky jako šrouby a matice, to je základ pro veškeré stavby a stroje okolo nás. Strojírenství je jedním z nejrozšířenějších odvětví.

Rozebrat všechny druhy oceli, to zabere mnoho stránek odborných skript a vývoj dalších tříd oceli stále není u konce. Ve vysokých pecích se dají namíchat nejrůznější koktejly, jejichž základem je železo, ale kombinací pro ostatní příměsi, jako je uhlík, chrom, křemík, wolfram a mnoho dalších.

Jednoznačnou výhodou ocelí, zvlášť v dnešní době, kdy se dává důraz na ekologii a udržitelnost, je recyklace oceli. Je v podstatě stoprocentní a není v zájmu lidstva, aby jakákoliv ocel končila na skládkách, ale aby se vytřídila a skončila opět ve vysokých pecích, přetavená do nových ingotů, připravená stát se novými profily.

Asi by byla otázka pro odborníky, jestli po době bronzové nastala doba železná nebo ocelová, ale je pravdou, že trvalo nějakou dobu, než se člověk naučil přidávat k železu legující prvky tak, aby příznivě ovlivnil vlastnosti výsledné oceli. V době železné převážně k výrobě zbraní. Bez oceli bychom nestavěli domy, mosty, konstrukce, ale ani bychom nezatloukli ocelový hřebík ocelovým kladívkem a nesešroubovali ocelový šroubek s ocelovou matičkou. Pamatujte: ocel, ne železo!