S kaprem se lidé ve střední Evropě seznamovali na vánočním stole teprve nedávno. Povědomost o této tradici navíc komplikovala řada různých etnických skupin a lokalit, které na našem území existují. Největší expanze štědrovečerního kapříka proběhla přibližně na konci 19. století, a to převážně ve velkých městech. Venkovská sídla si jej oblíbila až mnohem později, téměř s odstupem padesáti let.

Největší reklamní kampaň, která se zasloužila o rozšíření této tradice na venkově, byla ve 20. letech, krátce po vzniku samostatného Československa, prvorepubliková politická snaha uvědomit obyvatelstvo, aby začalo využívat vlastní potravinové zdroje. A těmi byly produkty zejména třeboňského rybníkářství. Záměr prezidenta Masaryka a politických stran v čele země se zdařil , do té doby totiž většina kaprů z rybníků Rožmberk, Naděje, Láska, Dobrá Vůle, Dehtář, Skutek, Potěšil, Blaník, Dobrá Vůle, Podsedek, Velký Tisý, Staré Jezero, Bošilec, Bezdrev a mnoha dalších umělých nádrží putovala za hranice do Rakouska (v rámci Rakouska-Uherska).

Ne všude se na Štědrý večer podává kapr

Vánoce tedy znamenaly pro Československou ekonomiku značný význam a můžeme říci, že kapr se u nás ujal v letech krátce po vzniku samostatné republiky. Na některých místech však tato tradice nebyla v popředí zájmu, např. pro východ Moravy byl mnohem důležitější slavnostní akt podávání oplatek se včelím medem a spolu s tím i krájení čerstvě upečeného chleba jako symbolu hojnosti. Chléb obdrželi všichni u štědrovečerního stolu, mazali si jej medem a vzývali Boha, aby jim požehnal. Kapr tu na slavnostních stolech zdomácněl teprve koncem 60. let.

Oplatky a chléb s medem jsou tradiční zvyklostí dodržovanou již po staletí zejména v Polsku a na většině území Slovenska, zvláště v horských oblastech. Neměli bychom však zapomínat, že dlouhou dobu byl Štědrý den evidován jako pracovní, nebyl státem uznaným svátkem jako dnes, a slavit se začalo teprve večer.