Je to fenomén posledních dvou desetiletí. Dálkové pochody se psem na čas. Původně dogtreking vznikl jako využití psů musherů po dobu, kdy se díky teplotám nedají psi zapřahat do káry. Ve vysokých teplotách, by se takzvaně, uvařili. Normální, i zrychlená chůze jim ale nevadí.

Dogtrekingové pochody, nebo lépe řečeno, závody se pořádají na dvě základní vzdálenosti. Je takzvaný Mid, kdy je délka pochodu kolem 40 kilometrů. A Long, u něhož se chodí od 80 kilometrů nahoru. Nejdelší Longy jsou o hodně delší než 100 kilometrů. Tyto Longy se jdou na více dní, počítá se, nebo zpočátku se i u těch nejrychlejších počítalo s minimálně jedním bivakem. Jenže dnes se do dogtrekingů hlásí i vytrvalostní běžci, kteří i nejdelší vzdálenosti jdou na jeden zátah.

Jak jsem již psal výše, při původních dogtrekinzích startovali hlavně musheři se svými psy. To znamená, že jste na trati mohli vidět především psy severských, tažných plemen. S rostoucí popularitou těchto dálkových pochodů se do závodů hlásili sportovci i s dalšími rasami pejsků. Dnes už není nic neobvyklého, když na trasu vyrazí psovod třeba s čivavou.

Podle pravidel dogtrekingu nesmí být pes vypuštěn z vodítka. Nesmí jít na volno. Pořád je tam předpoklad, že by pes měl psovoda aktivně táhnout, pomáhat mu. Pes se psovodem tak tvoří tým, který je nerozlučný.

Každý tým startuje na trať s povinnou výbavou. Na ni je krásně vidět, že závody vymysleli milovníci psů. Povinná výbava je totiž zaměřena hlavně na psa. Psovod odpovídá za to, že má v každém okamžiku pochodu pro psa dostatek žrádla, vody a pro případ poranění psa i minimálně dvě psí botičky.

Pro závodníky v disciplíně Long, patří do povinné výbavy i bivakovací potřeby, čelová lampa nebo svítilna.

V nepravidelných vzdálenostech jsou na trati kontroly. Tím se zajistí dohled nad tím, zda všichni závodníci existují a že jsou v pořádku. Na těchto kontrolách lze také závod ukončit. Děje se tak převážně při zranění, či jiné indispozici psovoda nebo jeho parťáka, psa.